Den bez smradu ze Setuzy
22. 9. 2007
Ta Setuza dnes nějak míň smrdí, říkal jsem si cestou do práce pátečního rána. Ne, nešlo o spuštění nových protizápachových technologií, Setuza jen neměla na zaplacení energie a tak jí od ní odstřihli. Večer jsem si cestou z práce mohl "užít" starý známý smrádek, protože se na dně prázdné kasy podařilo přece jen něco vyšťourat, krize byla zažehnána a výroba opět naběhla. Škoda.
Ústečané, kteří léta sledují a cítí problémy podniku na pokraji krachu, mohou spekulovat, čeho se ještě dočkají. Zda bude Setuza smrdět stále víc, jestli v areálu postaví obří komín zásobující město dalším vydatným přílivem život ohrožujících zplodin nebo na jaké se s nástupem pana Procházky mohou těšit "nejmodernější a zaručeně ekologické" chemické výroby.
Setuza měla původně stát v Děčíně. Už tehdy ale někteří tamní občané tušili, o jakou "podaru" se jedná a svými protesty dosáhli přesunu továrny do Ústí. V současnosti je zadlužená Setuza zahnívajícím vředem na těle města. Kromě hluku, zápachu a škodlivin v ovzduší dělá Ústí medvědí službu i v oblasti propagace. Nekonečný příběh plný mafiánsko-tunelářských peripetií je silně medializován a opakovaně propírán ve všech celostátních médiích. Zprávy jsou obvykle náležitě doplněny záběrem ohyzdných obřích sil z dob reálsocialismu, která se tak stávají nelichotivým symbolem města, jež se přitom touží zbavit pověsti nevábné průmyslové oblasti.
Myslím, že zánik této obtížné továrny by byl pro většinu Ústečanů darem z nebes. Její zaměstanci, pokud opravdu touží strávit svůj život v zápachu, by si měli hledat podobnou práci někde v okrajových průmyslových zónách, kde smrad nebude nikoho dalšího obtěžovat. A pozemek Setuzy, který je takřka v centru města, by mohl být mimořádně atraktivní například pro výstavbu rodinných domků.
Jiří Laudát
Zdroj: Ústecký deník, září 2007
Ústečané, kteří léta sledují a cítí problémy podniku na pokraji krachu, mohou spekulovat, čeho se ještě dočkají. Zda bude Setuza smrdět stále víc, jestli v areálu postaví obří komín zásobující město dalším vydatným přílivem život ohrožujících zplodin nebo na jaké se s nástupem pana Procházky mohou těšit "nejmodernější a zaručeně ekologické" chemické výroby.
Setuza měla původně stát v Děčíně. Už tehdy ale někteří tamní občané tušili, o jakou "podaru" se jedná a svými protesty dosáhli přesunu továrny do Ústí. V současnosti je zadlužená Setuza zahnívajícím vředem na těle města. Kromě hluku, zápachu a škodlivin v ovzduší dělá Ústí medvědí službu i v oblasti propagace. Nekonečný příběh plný mafiánsko-tunelářských peripetií je silně medializován a opakovaně propírán ve všech celostátních médiích. Zprávy jsou obvykle náležitě doplněny záběrem ohyzdných obřích sil z dob reálsocialismu, která se tak stávají nelichotivým symbolem města, jež se přitom touží zbavit pověsti nevábné průmyslové oblasti.
Myslím, že zánik této obtížné továrny by byl pro většinu Ústečanů darem z nebes. Její zaměstanci, pokud opravdu touží strávit svůj život v zápachu, by si měli hledat podobnou práci někde v okrajových průmyslových zónách, kde smrad nebude nikoho dalšího obtěžovat. A pozemek Setuzy, který je takřka v centru města, by mohl být mimořádně atraktivní například pro výstavbu rodinných domků.
Jiří Laudát
Zdroj: Ústecký deník, září 2007